Smrk 2008:: 2.-3.2.2008

poslední změna: 8.2.2008 21:46

::fota::

::videa::

Na rozhledně foukalo

A sedle taky

::deník domorodého průvodce::

V sobotu dopolko jsme v místní Bille nakoupili důležité suroviny jako je Spišská borovička, klobásky na opekání a Nesquick, zabalili batohy, přibalili do nich palivové dříví a ti odváznější se s batohem i zvážili. Obvykle měli přes 100 kg. Ti odvážnější se zvážili následně i bez batohů. A ti nejodváznější vypočetli rozdíl. A já jsem si následně do svého divně poloprázdného batohu přibalil i Petřin letní spacák (-20 C), abych měl vůbec v čem spát.

Na start jsme vyrazili posilněni výbornou kuřecí polévkou a ti, co se jí jako já nepřežrali, dostali i druhé jídlo. V ČD jsme si jako hromadná skupina zakoupili jízdenku 8 * 72 = 324 Kč. Jelo se útulnými vláčky, leč batohy se na horní odkladiště prostě nevešly.

V Novém Městě pod Smrkem jsme provedli záměnu společenských oděvů za turistické a začali odlehčovat Jeníkovi, který se vlekl s půllitrem slivovice. Cesta dále probíhala snadno za pomoci map, GPS a domorodého průvodce, kterého se naštěstí podařilo přehlasovat, až k Streitovu obrázku. Zde následovalo další odlehčení nosičů, kteří se vlekli se slivovicí či rumem. Cesta doposud naštěstí stoupala jen mírně, takže bylo zřejmé, že to velké stoupání se naštěstí odkládá až na poslední dva kilometry a tmu.

A bylo tomu tak. U Pechovi smrti nastalo další odlehčování a zapínaní čelovek. Samozvanec Houska začal prudit, že bychom si měli pořídit pruty na opekání, protože nahoře už žádné nebudou. Vydrželo mu to poměrně dlouho, takže jsme nahoře nakonec nějaké opékací pruty, jeho zásluhou, měli. Domorodý průvodce upozornil, že nyní následuje poměrně hnusné stoupání. Dostalo se mu jedovatých pohledů a dotazů, co to teda bylo dosud.

Dosud to bylo poměrně dobré, následovalo poměrně hnusné stoupání. Bylo stále méně vidět a optickým trikem se zdálo, že vrchol musí být někde úplně jinde a ne 15 minut, jak píšou ty nesmyslné cedule. Nicméně vrchol tam za 20 minut byl, u něj rozhledna a pod ní vysněný winterroom. Před ním ležel ve spacáku dobromyslný cca padesátiletý tatík, který tvrdil, že je zamčíno a on že spí tedy tady. Náš návrh na přesun do blízké celnice zamítnul. Jemu se tam prostě líbilo. Do rána se obrátil vítr, takže ze závětří se stalo návětří, ale ti co ho viděli i ráno, tvrdili, že ani s tím neměl, žádné problémy.

My jsme se upiglovali do celnice, kam nefoukalo a když jsme stáli a vyhodili ven lavici, vešli jsme se tam. Následovalo požírání a odlehčování. Vyndali jsme následně donešené dřevo, otloukánek Jitka nařízla klobásky, ty jsme napíchali na pruty a jali se opékat na čerstvě rozdělaném ohni. Houska razil teorii, že nad ohněm pouze zpomalujeme mrznutí klobásek, ale je zdokumentováno, jaxi na jedné pěkně propečené pochutnává. Honza Panoch však klobáskami opo-vrhnul a věnoval se barvení smrčků obědem.

Uložení se ukázalo jako náročná činnost. Prostě nás tam s batohama bylo moc a ještě tam byl v rohu přibitý stůl. Takže se začalo od nás. Houska si utemoval stěnu batohy a natlačil se na zeď, domorodý průvodce se natlačil na Housku, na něj se natlačila otloukánek Jitka a dál už jsem nedohlédnul. Zatímco my jsme spokojeně leželi ve vyhřátých spacácích, oni tam neustále něco složitě řešili. Paxe taky začaly ukládat a když skončili a zarovnali podlahu, vzal si stále stojící Kuleš spacák, karimatku a nějaké batohy a šel si lehnout pod boudu. Ráno nám pak nadával, že máme špatně izolující karimatky, takže jsme topili sníh pod sebou a na něj to kapalo.

V noci chodilo několik lidí ven čůrat. Při prvním pokusu otevření dveří praštili do Jeníka, čímž ho vzbudili a on se minimalizoval, aby se dalo vyjít a až paxe mohl narovnat a usnout. Než ho rána dveřmi, od vracejícího se polárníka, zase probudila. Nejhorší okamžik pro mě nastal v 3:00, kdy se tělo po standardních pěti hodinách probudilo. Byl jsem úplně vzhůru, nemohl jsem ležet, při sezení se nedalo opřít záda, protože sníh na stěnách roztál a byly mokré, venku fučel vítr. Nakonec jsem si zapnul MP3 přehrávač, špunty překryl čepicí, aby nevypadávaly a zase si lehnul a spokojeně usnul. Pohled v 7:00 mě ujistil, že východ Slunce se lokálně nekoná.

Okolo osmé jsme konečně začali vstávat. Rozproudila se filozofická debata, kdo v noci nejvíce nechrápal, doplňovaná místopřísežnými prohlášeními, že konkrétní osoba nikdy nechrápe. Zvítězil asi Ijáček, který svou decibelovou vinu ani nepopíral. Kuleš nejenže nezmrzl, ale začal vyrábět slíbené tři litry kakaa. Houska zase začal vařit nekonečné množství čaje do prázdných termosek. Ostatní jim zdatně překáželi, nebo se o to alespoň snažili. Postupně pak byli vyhnáni ven, aby si otestovali sněžnice. Což se nakonec podařilo a nejaktivnější se došli zpátky kouknout na Smrk. Vidět nebylo pochopitelně nic. Jen se občas přes rozhlednu přehnala díra v mracích. Nakonec jsme kol desáté opustili celnici.

Doťapali jsme do sedla Lacnik mezi Smrkem a Stógem Izerskim. Domorodý průvodce, znalý cesty, a Kuleš dělali doprovod Honzovi Panochovi, který neměl sněžnice a bez nich to opravdu dál nešlo. Takže mu Houska půjčil svoje, se kterými jsme ho dovedli až na pevný podklad. Zbytek zatím došel na boudu pod Stógem na pivko a tak. Na cestu jsme nafasovali vysílačku, abychom, mohli dát pivkařům vědět, že se vracíme. Což jsme začali činit. Marně. Došli jsme postupně až k boudě, za pokřiku "Tady orel". Došli jsme až do boudy, kde jsme se dozvěděli, že jsme hrozně rychlí a oni si přeci vysílačku ještě nezapnuli.

Následoval sestup zpět do sedla, s nekonečnými modrobílými výhledy až do Krkonoš. Dále pak přes Sněžné jámy, po cestě, kde evidentně nikdo v poslední době nešel a kudy by se bez sněžnic jít nedalo. Prostě paráda. U Jizery pak začaly přibývat běžkařské stopy a občas i nějaký český běžkař. Pšonci tyhle úchylárny z neznámých příčin neprovozují. Na jednom místě se dalo dojít až ke břehu Jizery, čemuž někteří neodolali. Žádný mamut se sice neukázal, ale domorodý průvodce tvrdil, že tam někde musí být.

Cesta byla sice vespod asfaltová, ale se sněžnicemi jsme museli dojít až na Gorzystow, kde se začalo smrákat. Přeci jen jsme vyráželi docela pozdě. A Libero nečekalo na parkovišti u Bukovce, alébrž bylo stále v Liberci v servisu. Postupem cesty do Kořenova se ukazovalo, že všichni jsou v pohodě a nějak tam doťapou, ale když nakonec nějak samovolně vyplynulo, že si zavoláme o leteckou podporu, všichni pookřáli. "Hustone máme problém" nám nakonec poslal Petru a Honzu, kterým se zatím z Cziernawa Zdrój dostal až do Lovecké. Pomalý a delší sestup údolím do Kořenova, byl nahrazen prudkým stoupáním od Orle přes Jizeru a Jizerku (přes mosty) na úbočí Bukovce a na parkoviště, kde svítila vyhřátá auta. Domorodý průvodce si pamatoval trasu z podzimního výletu a nezakufroval.

Na základně pak už jen probíhalo vršení mokrých věcí, horké sprchy, čaje...

A my s Houskou máme problém, jak to na příštím ročníku trumfnout.

Prožil a sepsal domorodý průvodce Adr

::info::


Po loňském výletu nezbývá než pokračovat v započaté tradici. Nelze očekávat, že bude stejně málo sněhu jako loni, takže budou zapotřebí sněžnice.

::hotnews::

Z Prahy a nazpět podle mých informací jede autem Houska a Jeník. Štěpán zřejmě dorazí v až sobotu. Do tabulky vymaluji, jaxi myslím, že to pojede. Ale dohodněte se raději s řidiči, zda a kde je místo. Houskabus bude pravděpodobně vyrážet v 17:00 z Olšanské. Případně doražte busem z Černého Mostu. V Jablonci je to z autobusáku k nám kousíček. Ale doporučoval bych pořídit si místenku, v pátek bývá plno.

Vlastní odjezd pak vypukne v sobotu 2.2.2008 v 13:29 Jablonec n.N.zast. Dále s přestupy v Liberci a Frýdlant v Čechách dorazí do Nového Města pod Smrkem v 15:33. Je to tedy poslední vlak, co tam dorazí před 16:00

Sněžnice slíbil vyřídit Houska a to včetně zálohy. Na vás tedy bude uhradit mu půjčovné. Prý 60-90 Kč za den dle typu. V Hanibalu zřejmě usoudili, že jsme dostateční magoři a půjčí nám pět různých typů, abychom si je mohli vyzkoušet a porovnat.

Co se výbavy týče, předpokládám, že každý bude mít spacák a karimatku a čelovku. Pokud chcete pivo na Stógu Izerkim, vemte si EURa či PLN. Já beru stan (Gemma pro tři lidi), Houska vařič. Předpokládám, že každý nepotáhne všechno, tak se ozvěte, co kdo "společného" budete brát. Mapy s oblastí mám cca 3, tak je jen nezapomenout přibalit. Houska bere GPS.

::účastníci::

kdo2.-3.2.sněžnice
mám
chci
půjčit
z Hanibalu
dopravastanvařičnavigace
Adr ANO X HouskabusGemma pro 3 mapy 3x
Jeník B ANO X Jeníkova Otylka   
Houska ANO  XHouskabus VARGPS
Jitka ANO  XHouskabus  rum
Štěpán ANO  Xsamoautem v sobotu   
Dan ANO  X?  GPS, rum
Ijáček ANO  X?   

::aktuální počasí::

::mission::

Termín akce je 2.-3.2.2008

Popis aktuální představy

příprava

Je žadoucí způjčit si sněžnice. Existují dva typy - kanadský do hlubokého sněhu na rovině a alpský na ledovec ap. Vzhledem k tomu, že nebudeme podnikat, žádné extrémní stoupání ve sněhu, doporučuji ten kanadský. Měl jsem to na nohou zatím jen jednou a uťapal v tom cca 5 km a nenašel jsem tam žádný významný rozdíl oproti chůzi v terénu bez hlubokého sněhu a bez sněžnic. Pouze všechny manévry (otočka, zastavení, nedejbože couvání) musí začít krokem vpřed.

Seznam půjčoven, ze kterého si lze vybrat je široký. Navíc to vypadá, že bychom máme nějaký kontakt na Hanibal, kde kanadské mají a asi i v dostatečném množství.

Měl jsem s sebou trekové hůlky. Ty mají, bohužel, malé to kolečko, takže se boří více než klasické běžkařské. Ve vlaku jsem zahlédl i teleskopické hůlky ke sněžnicím. Nicméně si myslím, že budou stačit libovolné a dá se jít i bez nich, i když s nimi je to samozřejmě o něco pohodlnější.

Z vybavení jsem si svoje kožené boty navoskoval (poradí v Hudy či jiném outdooru) a skutečně tuhle sezónu poprvé ani kapka vody vevnitř. Svoje kalhoty, co v nich házím sníh, jsem nastříkal nějakou impregnací se silikonem a taky OK. Ostatně to letos používám i na kombinézky holčiček a nepředpokládám, že byste se v mokrém sněhu válely jako ony.

pátek

sobota

neděle

::testovací výlet::

Zatím jen telegraficky - sněžnice jsou super a neobejdeme se bez nich. Pořídil jsem polskou mapu. Polácí značí cesty velmi podivně. Více v galerii

Díky Houskovo GPS a sw, mám červeně vymalovanou trasu. Udělal jsem z toho klikací obrázek. Takže můžete porovnat bod na mapě s obrázkem v galerii.